Jak jsem se stala fotografkou

Už jako malá jsem kradla rodičům foťák, abych nafotila své výtvory nebo si udělala Selfie. Trend focení sebe sama je moderní až v posledních letech, ale já ho zvládala už dávno před tím, než byl moderní a také dávno před tím, než vznikly sociální sítě, na kterých bych fotky mohla zveřejňovat.

No, abych byla upřímná, tak fotky, které v té době vznikaly, nejsou dobré, vlastně jsou dost hrozné.

Když mi bylo 13, začala jsem díky dědovi objevovat krásy klasické fotografie. Po dlouhé přednášce o tom, jak zrcadlovku používat a jak se k ní chovat, mi tenkrát zapůjčil svůj Zenit EM. V té době byl zázrak, že mi děda něco takového svěřil a tak s velkou tíhou zodpovědnosti za přístroj, jsem vyrazila fotit krajinky.

První pokusy vznikaly v letohradském zámeckém parku, vlastně i další pokusy vznikaly v onom parku. V podstatě do dnes tam chodím ráda fotit.
Když jsem měla zaplněný svůj první film, a že to moc dlouho netrvalo, vzal mě děda do foto komory. Dnes chápu, proč mě nepustil k vyvolání filmu, tenkrát jsem byla trochu dotčena. Ale to vše bylo záhy zapomenuto. Osvítila jsem papír pod zvětšovákem a následně ho ponořila do vývojky. V tu chvíli se stal zázrak, z bílého papíru pomalu začal vystupovat obraz.
A tak jsem začala vyvolávat vlastnoručně fotografie a byla jsem na sebe náležitě hrdá.

Přišla puberta… Zrcadlovka, vývojka i ustalovač musely do ústraní. Zajímalo mě spoustu věcí, ale pořádného nic.
I když to se mnou hodně třískalo, úspěšně jsem absolvovala střední školu a začala pracovat. Obory, kterým jsem se věnovala, byly na kilometry vzdálené od všeho, co by s focením mohlo jen trochu souviset.

A pak se to stalo! Jedno letní odpoledne jsem seděla doma a přemýšlela nad tím, kam se vlastně ubírá můj život. Uvědomila jsem si, že jsem měla jeden velký dětský sen, sen, který si stále mohu splnit.

Začala jsem hledat na internetu možnosti studia fotografie. A vybrala si soukromý institut, který nabízel přesně to, co jsem chtěla. Chvíli jsem váhala, jestli zvládnu studium, dojíždění do Brna a nákup vybavení. Touha splnit si sen byla silnější než všechny pochybnosti, tak jsem odeslala přihlášku a čekala.